Risograph Quirks (Zvláštnosti tisku na risografu)
Risografy si občas žijí vlastním životem a právě v tomto zdánlivém chaosu vznikají takzvané šťastné náhody. Tyto jedinečné projevy označujeme jako risografické zvláštnosti (Risograph Quirks). Nejde o běžné tiskové chyby – vlastně by se ani neměly nazývat „chybami“. Jsou to charakteristické stopy, které říkají: „Tohle bylo vytištěno na risografu.“
Právě tyto risografické zvláštnosti dodávají této tiskové technice její nezaměnitelný charakter. Vnášejí do každého výtisku náhodné, nepředvídatelné a často neopakovatelné nedokonalosti, které jsou pro risografický tisk typické.
Pojďme se podívat na nejčastější risografické zvláštnosti, se kterými se můžete při tisku setkat,
a na to, co od nich očekávat, když se risograf rozhodne zanechat na vaší práci svůj jedinečný podpis.
01. Chybná registrace
Nejčastějším problémem těchto tiskáren, s nímž se můžete setkat, je nesouosost. Představte si
to jako stav, kdy jsou vrstvy buď správně zarovnané, nebo nikoli.
Na rozdíl od běžných kancelářských tiskáren, kde stačí vložit papír a stisknout tlačítko „Tisk“, abyste získali finální výtisk, tiskárny Risograph tisknou vždy pouze jednu (nebo maximálně dvě) vrstvy inkoustu najednou. Každá vrstva inkoustu znamená, že se papír bude opakovaně vracet na začátek. Tím, že se to provádí pro každou vrstvu inkoustu, má Risograph šanci uchopit papír pokaždé trochu jinak. To způsobuje mírné nesprávné zarovnání na výtiscích. Nesprávné zarovnání je zvláštnost, kterou byste chtěli udržet na minimální úrovni, aby nenarušovala obraz. Je to však něco, co dokazuje autentičnost těchto strojů. Stane se to! Závažnost nesouladu se liší podle modelu tiskárny, nebo podle toho, co právě dělá měsíc, podle celkové nálady.
Snažíme se tuto zvláštnost omezit na minimum, jak jen to jde, ale nejde o něco, co by zničilo kvalitu tištěného materiálu. Většinou to tedy necháváme být.
02. Stopy pneumatik
Risografické tiskárny používají k podávání papíru gumová kolečka s drážkovaným povrchem.
Při tisku vícebarevných výtisků se na tato kolečka může přenést inkoust z vašeho výtisku. Risografy tisknou vždy pouze jednou nebo dvěma barvami najednou. Během vícebarevného tisku musí papír tiskárnou projít několikrát. Gumová kolečka tak mohou zachytit část inkoustu a přenést jej na stránky.
Tento problém se dá často snadno vyřešit. Pokud se vám stopy po válečcích objeví v bílých nebo negativních plochách tisku, lze je opatrně odstranit pomocí čisté bílé nebo měkké gumy. Stopy, které se objeví v barevných plochách tisku, odstranit nelze, protože by došlo k rozmazání barvy. Mějte však na paměti, že spousta lidí je má ráda, protože jsou známkou tiskového procesu a jsou pro tyto tiskárny 100% jedinečné.
U uměleckých tisků nám stopy po pneumatikách často nevadí. U tisku dokumentů však mohou být stopy po pneumatikách trochu rušivé. Je to rozhodně otázka osobních preferencí, zda je na svém tisku chcete mít, nebo ne.
03. Šmouhy
Rozmazání patří mezi méně vítané vlastnosti risografického tisku. V závislosti na rozsahu může výsledný tisk působit lehce zašpiněně, nebo naopak získat syrový, téměř undergroundový charakter.
Příčin rozmazání může být několik, ale jejich podstata je vždy stejná – risografický inkoust neschne způsobem, na který jsme zvyklí u běžných tiskových technologií. Moderní risografické inkousty jsou založeny především na oleji z rýžových otrub (starší typy používaly sójový olej). Díky této olejové bázi inkoust neuschne odpařováním, ale postupně se vstřebává do papíru.
Tento proces může trvat od několika dnů až po několik týdnů, než se inkoust dostatečně stabilizuje. Přesto ani po úplném zaschnutí není vhodné povrch tisku intenzivně třít, protože za určitých podmínek může dojít k uvolnění malého množství pigmentu i po delší době.
K rozmazání může dojít během samotného tisku i při následné manipulaci s hotovými výtisky. Riziko lze snížit ponecháním bílých okrajů určených pro manipulaci, omezením kontaktu s potištěnou plochou, použitím ochranných polyetylenových obalů nebo aplikací vhodného fixačního spreje.
Ve většině případů lze drobné stopy rozmazaného inkoustu opatrně odstranit pomocí čisté bezprašné gumy.
04. Otisky prstů
Nejde o žádnou záhadnou tiskovou vadu. Tyto šmouhy mají na svědomí lidé – přesněji řečeno jejich prsty.
Risografický inkoust zůstává po vytištění určitou dobu citlivý na dotyk. Při manipulaci s čerstvými výtisky se proto mohou na povrchu objevit otisky prstů nebo lehce rozmazaný inkoust. Chcete-li tomuto jevu předejít, je vhodné navrhnout tiskovinu s bílými okraji určenými pro manipulaci nebo hotové výtisky chránit obalem, například průhledným sáčkem.
U knih a zinů je důležité ponechat dostatek času na zaschnutí inkoustu, než se začnou kompletovat nebo předávat čtenářům. U obálek lze také zvážit použití vhodného fixačního spreje, který sníží riziko rozmazání při manipulaci.
Na druhou stranu lze otisky prstů vnímat i jinak. Každé otevření knihy, každé prolistování a každý dotyk na ní zanechá drobnou stopu. Stejně jako kvalitní kožená bunda získává časem patinu, může i risografický tisk nést známky používání, které jsou součástí jeho příběhu a charakteru.
Pokud přesto chcete drobné otisky odstranit, lze je ve většině případů opatrně setřít čistou bezprašnou gumou.
05. Náraz jehly
Needle strike (náraz jehly) je stopa způsobená součástí vnitřního mechanismu risografické tiskárny. Během tisku je papír nejprve podán z podavače k inkoustovému (barevnému) válci,
na kterém dochází k přenosu barvy. V průběhu tisku se papír k válci mírně přichytí. Ve správný okamžik jej od válce oddělí speciální jehla, která papír rychlým pohybem uvolní.
Při tomto procesu může jehla z povrchu tisku seškrábnout malé množství inkoustu a zanechat
na papíru charakteristickou čáru. Tento jev se označuje jako needle strike.
Needle strike je poměrně vzácný jev a obvykle se vyskytuje pouze tehdy, když je na papír naneseno nadměrné množství inkoustu. Silnější vrstva inkoustu způsobí, že se papír přichytí
k barevnému válci více než obvykle, což zvyšuje pravděpodobnost vzniku této stopy.
Tisky s výrazným needle strikem bývají zpravidla vyřazeny z finálního nákladu, protože stopa narušuje vzhled výsledného tisku.
06. Zrnitost
Struktura tisku je jedním z nejvýraznějších znaků pravého risografického tisku. Charakteristický rastrový vzor, který risograf při tisku vytváří, je pro tuto technologii jedinečný. Jde o specifický typ rastrování (ditheringu), jehož technické detaily si tentokrát odpustíme.
Právě tato struktura je jedním z prvků, které risografický tisk definují. Dodává mu jeho nezaměnitelný vzhled, autenticitu i vizuální charakter. Díky průsvitnosti risografických inkoustů
je navíc rastrový vzor mnohem patrnější než u běžných tiskových technologií. Tóny nevznikají změnou kryvosti inkoustu, ale hustotou jednotlivých rastrových bodů – čím jsou body blíže
u sebe, tím tmavší oblast vytvářejí, a čím jsou od sebe dále, tím světlejší výsledný tón vzniká.
Tuto charakteristickou vlastnost není třeba opravovat, skrývat ani odstraňovat. Naopak – právě ona dává risografickému tisku jeho jedinečný vzhled a kouzlo.
07. Nerovnoměrné pokrytí
Nerovnoměrné pokrytí inkoustem je jednou z charakteristických vlastností risografického tisku
a vyvolává rozporuplné reakce. Na jednu stranu může být vnímáno jako důkaz autenticity tohoto tiskového procesu, na druhou však může způsobit výrazně strukturované nebo nejednotné plochy, které narušují vzhled výsledného tisku. Jde o jemnou hranici mezi přirozenou estetikou risografu a vadou tisku.
Míra nerovnoměrného pokrytí se může značně lišit – od téměř nepostřehnutelného efektu až po zcela zjevnou vadu. Nejčastější příčinou jsou znečištěné nebo částečně vyschlé barevné válce, které nedokážou přenášet inkoust rovnoměrně.
Ve většině případů lze problém odstranit přerušením tisku, vyčištěním tiskárny a opětovným spuštěním tisku. Nerovnoměrné pokrytí však může být způsobeno také použitým papírem. Silnější papíry, obvykle o gramáži 250–300 g/m², nemusí být schopny absorbovat větší množství inkoustu, zejména při tisku rozsáhlých plných ploch. V takovém případě je vhodné upravit tisková data a snížit celkové pokrytí inkoustem.
Nerovnoměrné pokrytí může být také důsledkem vlastností samotného risografu. Každý barevný válec se může na konkrétní tiskárně chovat trochu jinak a jejich vzájemná kombinace může vést ke specifickým projevům při tisku. U starších strojů je navíc pravděpodobnost těchto odchylek zpravidla vyšší.
08. Motýlky
09. Zaseknutí papíru
K zaseknutí papíru v risografických tiskárnách dochází poměrně často a z celé řady důvodů.
Aby risograf tiskl spolehlivě, vyžaduje specifické podmínky, mezi které patří například:
· směr vláken papíru,
· vlhkost vzduchu,
· okolní teplota,
· množství inkoustu v tiskových datech,
· gramáž a tloušťka papíru,
· typ použitého papíru,
· stáří tiskárny,
· typ a stáří inkoustu,
· a někdy i trochu štěstí.
Nejčastější příčinou zaseknutí je příliš velké množství inkoustu na přední hraně archu. To způsobí, že se papír k barevnému válci přichytí více, než je žádoucí, a nedojde k jeho správnému oddělení.
Pokud k zasekávání dochází opakovaně, bývá často nutné upravit tisková data. Snížení pokrytí inkoustem, někdy i o pouhých 10 %, nebo změna formátu archu (je-li to možné) může problém zcela odstranit.
Přestože zaseknutí papíru může vést k úpravám grafického návrhu nebo tiskových dat,
ve finálním nákladu se s ním nesetkáte. Archy, které se během tisku zaseknou, nelze dokončit
a jsou proto z výroby vyřazeny.
10. Odlupování horního okraje
U uměleckých tisků nepředstavuje tato zvláštnost zpravidla větší problém, protože většina
z nich je jednostranná a určená k zarámování. U oboustranného tisku však může být výraznější
a nežádoucí.
K tomuto jevu dochází nejčastěji při tisku na silnější papíry nebo při tisku proti směru vláken papíru. Podávací válečky mohou na zadní straně archu způsobit oděr a na jeho přední hraně částečně narušit nebo odloupnout povrch papíru.
Vzniku tohoto jevu lze někdy předejít správným nastavením přítlaku podávacích válečků.
U starších modelů risografů však tato možnost není vždy k dispozici.
Ani při optimálním nastavení tiskárny se však odlupování horního okraje nemusí podařit zcela eliminovat. Do určité míry jde o náhodný jev, který závisí na kombinaci tiskárny, použitého barevného válce a vlastností konkrétního papíru.
Pokud je tisk pouze jednostranný, nemá tato zvláštnost zpravidla žádný vliv na samotnou grafiku. U oboustranného tisku však může narušit vzhled zadní strany archu. U lehčích papírů se tento problém vyskytuje jen výjimečně, zatímco u papírů s gramáží přibližně 150 g/m² a vyšší je riziko jeho vzniku podstatně vyšší.
Oděr nebo odlupování na horním okraji lze ve většině případů zmírnit opatrným použitím čisté bezprašné gumy. Ta odstraní uvolněná papírová vlákna, aniž by došlo k dalšímu poškození archu. Na povrchu však může zůstat jemně zdrsněná struktura.
11. Duchové
Duchový obraz (ghosting) vzniká tehdy, když se inkoust nechtěně přenese na místo, kam nepatří, a vytvoří na stejném archu slabý nebo opakující se otisk.
Příčin vzniku duchového obrazu není mnoho. Jednou z nich může být nesprávné podání papíru. Risograf může výjimečně podat arch nesprávným způsobem nebo v nesprávný okamžik, což vede k přenosu inkoustu na barevný válec tam, kde by se běžně neměl nacházet. Tento nežádoucí inkoust se následně opakovaně přenáší na další archy a vytváří slabé, opakující se stopy – takzvané duchové obrazy.
Duchový obraz může vzniknout také tehdy, když se čerstvě natištěný arch dotkne dalšího archu a část inkoustu se přenese na jeho povrch. Výsledkem je slabý zrcadlový otisk původního motivu. Tento jev je poměrně vzácný a při správném nastavení tiskového procesu se obvykle nevyskytuje.
Archy s výrazným duchovým obrazem jsou během kontroly kvality vyřazeny z finálního nákladu. Následně se vyčistí příslušné části tiskárny a tisk pokračuje, aby se zabránilo dalšímu přenosu inkoustu.
12. Přenos inkoustu [set-off]
Tento jev je podobný duchovému obrazu, ale bývá méně ostrý a více rozmazaný. Dochází při něm k nechtěnému přenosu inkoustu na zadní stranu jiného vytištěného archu.
K tomuto jevu dochází tehdy, když se čerstvě natištěný, dosud nezaschlý inkoust v zásobníku papíru dotkne rubové strany následujícího archu. U jednostranných uměleckých tisků obvykle nepředstavuje problém, u oboustranného tisku však může negativně ovlivnit výsledný vzhled.
Tomuto přenosu lze předejít prodloužením doby schnutí mezi jednotlivými archy. Další možností je prokládání výtisků pergamenovým nebo savým papírem, který absorbuje přebytečný inkoust
a zabrání jeho přenosu na další arch.
U uměleckých tisků tento jev zpravidla aktivně neodstraňujeme, protože jej považujeme za přirozenou vlastnost risografického tisku. U knih, časopisů nebo jiných oboustranně tištěných materiálů však dbáme na to, aby přenos inkoustu nebyl natolik výrazný, že by narušoval čitelnost nebo vzhled protější strany.
Ve většině případů lze drobné stopy přeneseného inkoustu opatrně odstranit pomocí čisté bezprašné gumy.